Mgr. Alena Skotáková, Ph.D. učí na Fakultě sportovních studií. Ve výuce se studenty řeší mimo jiné i téma integrace handicapovaných do společnosti. Podílí se na spoustě projektech, cestuje za vzděláním a ve svém volném čase se věnuje přípravám sportovní disciplíny bocce pro Emil Open.
Mohla byste se krátce představit a sdělit nám něco ze svého profesního života?
Jmenuji se Alena Skotáková a pracuji na Fakultě sportovních studií, kde učím rytmickou gymnastiku a tance, zároveň speciální pedagogiku a aplikované pohybové aktivity. S touto prací je spojena i vědecká a projektová činnost. Snažím se vytvářet projekty, které jsou zaměřené na určitou pohybovou intervenci, která účastníkům něco přinese. Například jsme učili sebeobranu lidi se zrakovým a tělesným postižením a nyní chystáme sebeobranu pro pacienty s autismem. V minulosti jsme tu měli velký projekt ve spolupráci se CEITEC, v rámci něhož jsme vyučovali tanec seniory, a to byla fakt pecka! Šlo o zábavný projekt na velmi vysoké vědecké úrovni.
Jak jste se k Emil Open dostala?
Oslovila mě paní profesorka Válková, která je duše a guru celého sportovního dění na Emil Open. Je to asi cca 5 let nazpět, kdy mě požádala, abych byla garantem bocce.
Co vás přivedlo k tomuto sportu? Mohla byste nám jej ve zkratce popsat?
K bocce jsem se dostala až přímo v rámci příprav na Emil Open. Prošla jsem si různými školeními, koukla na několik turnajů a seznámila jsem se s tímto sportem po všech jeho stránkách. Na Emil Open je i boccia, ale pozor, to je jiná sportovní disciplína, která se odehrává uvnitř v tělocvičně. Bocce se naopak hraje venku na trávě. Jednoduše řečeno, princip hry je dost podobný francouzské hře petanque. Rozdíl je v herních koulích - je zde jiný jack, kterému říkáme pallina a větší hrací koule.
Co děláte na Emil Open?
Jako ředitelka bocce dohlížím na průběh, organizaci a dobrovolníky v rámci turnaje. Zapisuji výsledky nebo píši propozice a vytvářím herní systém. Nedílnou součástí příprav je i krátké školení rozhodčích těsně před konáním turnaje. Není to nijak náročné, protože pravidla jsou poměrně jednoduchá. Již čtvrtým rokem se mnou spolupracuje jedna dobrovolnice, která bude mít toto školení na starost. Navíc díky spolupráci s dalšími šikovnými dobrovolníky je pro mě organizování bocce spíše příjemnou záležitostí a mám tak i více času na již dlouho plánovaný kulturní přesah. Rádi bychom uskutečnili vystoupení tanečních a cvičebních skupin lidí s různým handicapem.
Je to časově náročné?
Ze začátku v prvních ročnících Emil Open to opravdu časově náročné bylo. Nyní už víme jak na to a získali jsme spoustu zkušeností. Jedná se spíše o jednotky hodin, které si najdu mezi prací nebo po cestě do práce v MHD.
Jaký je váš nejpříjemnější zážitek, který jste si odnesla z Emil Open?
Zážitků se nasbíralo hrozně moc. Každý rok na Emil Open přihlížíme nadšení a ohromné radosti sportovců z jakéhokoli umístění. Líbí se mi, že se oproti běžnému sportu nesetkáváme téměř s žádnou rivalitou a soupeřením. Vše se nese spíše v radostném duchu.
Ze všeho nejraději však pozoruji samotnou integraci v živém přenose. Můžeme vidět dobrovolníky, kteří jsou zpočátku nejistí. Mnoho z nich nikdy nepracovalo nebo se nesetkalo s postiženým člověkem. Po chvíli se ale rozkoukají a tzv. otrkají. Uvolní se, pomáhají s nadšením, fandí a zkrátka si to užívají. U dobrovolníků ze středních škol můžeme pozorovat mnohem výraznější změnu v chování během jejich první hodinky na Emil Open. V tu chvíli mě hrozně těší, že si sami uvědomí, že na tom přece nic není a většina z nich se pak hlásí jako dobrovolníci další rok.
V jaké nejprekérnější situaci na Emil Open jste se ocitla?
Největší komplikací je asi to, že se někdo přihlašuje nebo odhlašuje na poslední chvíli. To znamená předělat herní systém. Ale konkrétní nejprekérnější situaci jmenovat nedokážu. Občas vzniká problém díky jazykové bariéře. Pro mě je polština ještě srozumitelná, o něco horší je pak domluva s Bulhary a tak dále. Zpravidla se tedy jedná o komunikační problémy. Chvilku nám trvá, než se sladíme na požadavcích a pravidlech. Většinou se však i v těchto situacích setkáváme s dobrou náladou.
Co byste popřála Emil Open do budoucna?
Přeji Emil Open, aby se konal i nadále. S tím souvisí dostatek financí a nadšených lidí - organizátorů i účastníků. Přeji, aby si sportovci odnesli jen ty nejhezčí zážitky a těm, co jedou na Emil Open již po několikáté moc přeji, aby jim to přineslo zase něco nového.
