Již od prvního ročníku Emil Open má v režii atletické disciplíny Mgr. Petr Kotyza. Atletice se věnuje řadu let, dříve sám jako atlet, nyní jako předseda VSK Univerzita Brno. Práce s handicapovanými se stala nedílnou součástí nejen jeho profesního, ale i každodenního života.
Mohl byste se nám krátce představit?
Jmenuji se Petr Kotyza a v současné době pracuji jako ředitel základní školy v Brně v Jehnicích. Kromě jiného jsem předsedou Vysokoškolského sportovního klubu Univerzita Brno se zaměřením na atletiku. S atletikou jsem začínal prakticky od mala. Přišel jsem do Brna, vystudoval jsem Ústav tělesné kultury Pedagogické fakulty a již při studiu jsem se stal zaměstnancem Pedagogické fakulty, následně Fakulty sportovních studií.
Když vznikla Fakulta sportovních studií, tak jsem se dostal k funkci předsedy Vysokoškolského sportovního klubu Univerzita Brno. Už jako student jsem pracoval s mentálně postiženými při sdružení pro pomoc mentálně postižených v Brně a s pedopsychiatrickým stacionářem Srdíčko a vyvinul jsem spolupráci i se Special Olympics, s organizací, která se věnuje sportu pro mentálně postižené.
Jak jste se dostal k Emil Open?
Zajišťoval jsem atletickou reprezentaci Brna a tím jsem se dostal do kontaktu s paní profesorkou Válkovou, ředitelkou sportů Emil Open. Následně, když v Brně tyto hry začaly, tak jsem byl požádán jako atlet, abychom zajišťovali atletické soutěže. Vytvořili jsme s Emilem tým a od prvního Emil Open tak na organizaci atletiky spolupracujeme.
Co vše na Emil Open děláte? Jaká je vaše role?
Nejprve bych popsal, co děláme jako Vysokoškolský sportovní klub. Jedná se o extraligový klub, který startuje v nejvyšší atletické soutěži a kromě toho také soutěže organizujeme. Pro tyto organizace jsme vytvořili pracovní skupinu, velmi početnou a velmi kvalitní, která měří soutěže přes atletickou kancelář pomocí atletické kamery a čipové technologie.
A tímto se podílíme také na Emil Open. Máme pod sebou celou režii atletických soutěží, navíc v upravené specifikaci pro handicapované. Zastřešujeme celý průběh atletických závodů, tedy jaký atlet, kdy a v jaké disciplíně startuje. Řešíme také registrace závodníků, odvody na discipliny, rozhodčí, měření, zápis výsledků, které poté publikujeme online apod. A jelikož je na Emil Open zápolení dvoudenní, večer a v noci mezi jednotlivými dny probíhá rozlosování dle výkonnosti a schopnosti sportovců. Druhý den ráno, kdy se všichni probudí, je připravené kompletně nové rozlosování na další den, který vrcholí předáváním medailí, ke kterému dodáváme oficiální výsledky.
Takže je to časově náročné?
Nevím, jak to mají ostatní, ale pro mě samotného je to prakticky pět dní nadoraz.
Jaký nejpříjemnější zážitek jste si přinesl z Emil Open?
Já mám s mentálně postiženými atlety a sportovci celkem dost zážitků. Sám mám ve škole zaměstnaného Marka, mentálně postiženého sportovce, dokonce na Emil Open závodí a pracuje u mě jako pomocný školník. S Markem se potkáváme prakticky denně a s ním těch příhod je opravdu hodně. Pro mě asi největší zážitky jsou ze setkávání mimo soutěže. Potkávám se s handicapovanými i normálně v životě a prakticky se stali součástí mojí rodiny.
Do jaké nejprekérnější situace jste se v rámci Emil Open dostal?
Nevím jestli nejprekérnější, ale rozhodně nejzajímavější situace nastala asi loni, když jsme chtěli, aby paní primátorka Markéta Vaňková startovala spolu se sportovci, a to nejlépe ve stejném běhu v roli traséra, tedy někoho, kdo pomáhá sportovci během závodů. Viděl jsem v tom určitá úskalí, protože dělat traséra je skutečně náročné - než si spolu s nevidomým vybudují vztah, tak to chvíli trvá. Sportovec musí trasérovi věřit, jelikož je trasérem veden jen na gumičce. Na toto seznámení měla paní primátorka prakticky dvě minuty před závodem. Nakonec jsme zvolili závod 400 metrů. I přes to, že paní primátorka je sportovec a pravidelně chodí běhat, měla obavu, aby jí sportovci neutekli. Nakonec z toho byl krásný závod, běželi až do cíle a na samotném konci pak paní primátorka všechny sportovec povzbuzovala. Nyní, kdykoliv se společně potkáme, tak si na to oba vzpomeneme.
Co byste popřál Emil Open do budoucna?
Já vždycky přeji pěkné počasí, teda aspoň na závody. Pokud nevyjde počasí, tak si to sportovci tolik neužijí. A co bych popřál Emil Open? Hlavně ať nám všem vydrží nadšení a elán, který do toho každý rok dáváme, protože ten výsledek stojí za to.
