Životní křižovatky přivedly Radka Procházku ke sportu boccia, ve kterém úspěšně reprezentuje Českou republiku na mezinárodních soutěžích. Na Emil Open s radostí přihlíží úspěchům začínajících sportovců v roli ředitele této sportovní disciplíny.
Mohl byste se nám krátce představit a prozradit nám něco ze svého profesního života?
Jmenuji se Radek Procházka. Studoval jsem na Mendelově univerzitě v Brně a stal se inženýrem ekonomie. Profesně se zabývám makroekonomií a finančními trhy. A protože jsem primárně auditorem, tak se finanční toky staly mým koníčkem. Mezi mé další záliby patří sport, poloprofesionální úroveň boccia a také dlouhé roky šachy.
Co vás přivedlo k boccii?
Stal se mi úraz, v roce 1994 mě v Praze srazilo osobní auto, a já se dostal do jednoho rehabilitačního zařízení, kde tyto sporty pro handicapované nabízeli. Tehdy jsem se věnoval šachům a zdráhal jsem se začít zcela od začátku s novým sportem. Mým snem však bylo zúčastnit se paralympiády, a protože šachy nejsou paralympijskou disciplínou, rozhodl jsem se v roce 2001 rekvalifikovat na bocciu, kde se mi začalo dařit daleko víc. Začal jsem se poměrně rychle účastnit i národních ligových turnajů a podařilo se mi následně dostat i do reprezentace.
Když se nyní ohlédnu zpátky, mrzí mě, že se Emil Open nepořádal ve chvíli, kdy jsem s bocciou začínal. Účast na hrách je pro sportovce velmi důležitá, protože se může poměřit s ostatními hráči, a to dokonce na mezinárodní úrovni.
Jak jste se dostal k Emil Open?
Ke spolupráci jsem se dostal přímo přes Pavla Zbožínka v rámci práce právě pro Emil Open. Sportovní klub Kociánka Brno byl tehdy pořadatelem turnaje v boccie a já jsem jim vypomáhal se startovními listinami a statistikami. Tenkrát mě napadlo, že se dá turnaj posunout poměrně dál, než byl. Přišel jsem s myšlenkou, jak zajistit hráčům daleko lepší komfort a celkově servis, který na hrách dostávají. Slovo dalo slovo, převzal jsem režii nad celým turnajem a sportovní klub Kociánka mi nyní pomáhá po personální stránce.
Prozradíte nám, co vlastně na Emil Open děláte? Jaká je vaše role?
Jako ředitel sportu boccia mám na starost chod celého turnaje, starám se o to, aby vše proběhlo v pořádku. Zahrnuje to celkovou organizaci včetně správného proškolení rozhodčích, aby věděli, co a jak mají dělat. Na Emil Open jsem čtvrtým rokem a kladu důraz hlavně na to, aby byli všichni účastníci spokojení.
Je to časově náročné?
Emil Open věnuji čas alespoň dva měsíce dopředu. Kontaktuji hráče, rozhodčí, správce časomíry. Boccia je náročný sport na školený personál – jeden turnaj pohltí plus mínus 10 rozhodčích a 10 lidí starajících se o časomíru. A všechny je potřeba vyškolit. Starám se o samotné školení, ale třeba také o grafickou stránku. Chystám si veškeré vizualizace, které se pak promítají na velké obrazovce v hale. Protože nejsem grafik, tak mi to trvá dlouho, ale i přesto mě to baví.
Jaký nejpříjemnější zážitek jste si přinesl z Emil Open?
Co mě opravdu baví je fakt, že vidíme sportovce na začátcích jejich kariéry. A ještě víc super je skutečnost, že mnozí z těchto začínajících sportovců na Emil Open jsou aktuálně světovou špičkou. Třeba v BC3 kategorii je aktuálně nejúspěšnějším sportovcem světa Adam Peška, který je mimochodem ambasadorem boccie pro tento ročník a kterého v rámci jednoho ze svých projektů podpořil také Nadační fond Emil. Dalším příkladem jsou vrcholoví sportovci Samuel Andrejčík nebo Michaela Balcová ze Slovenska.
Takže vlastně vidíme hráče od úplného začátku až po jejich profesionální kariéru, a to je pro mě asi ten nejpříjemnější pocit, který si z Emil Open vždy odnáším.
Do jaké nejprekérnější situace jste se v rámci Emil Open dostal?
Nejčastěji se asi jedná o nějaký komunikační šum, kdy si myslíme, že je něco zařízené, ale ono ve skutečnosti není. Například loni jsme zapomněli na medaile a museli jsme to řešit na poslední chvíli. Upřímně tím, že se snažím turnaj chystat dopředu, tak u nás moc ke karambolům nedochází. Minimálně ne tak, že by si toho všimli sportovci. Občas se nám stane, že se některé výpravy chtějí dohadovat o výsledcích, podávat protesty a berou to hrozně vážně. My to chceme naopak udržet na přátelské úrovni a vyhýbat se rivalitě. Ale i s těmito incidenty si umíme poradit.
Co byste popřál Emil Open do budoucna?
Do budoucna bych popřál, aby ta síla, energie, vytrvalost a vitalita nevyprchaly. Myslím si, že směr Emil Open je nastavený dobře. Přeji, aby nastávající ročníky byly aspoň tak úspěšné, jako ty minulé. Samozřejmě přeji i dostatek financí a všech věcí, bez kterých se to neobejde.
