Šestinásobný paralympijský vítěz a mistr světa v cyklistice Jiří Ježek plánuje po konci této sezony ukončit závodní kariéru. Ovšem i po dlouhých 23 letech v kolotoči vrcholných akcí si závodění a cyklistiku užívá, i proto se stal ambasadorem Evropských her handicapované mládeže Emil Open- akce, na které se může začít psát podobně úspěšný příběh, nebo kde se začínající sportovci mohou jednoduše zamilovat do sportu stejně jako Jiří Ježek kdysi do cyklistiky.
Po sezoně chcete ukončit kariéru. Emil Open je ale podnikem, který může kariéru mladých sportovců nastartovat. Pamatujete si ještě na svůj první opravdový závod?
Ten si budu pamatovat napořád. Byla to časovka Nerudovou ulicí s cílem na Pražském hradě. Velký mezinárodní závod a já v něm tehdy obsadil stříbrnou příčku. Byl to krásný start do kariéry. Samozřejmě, že hned druhý den jsem v silničním závodě skončil poslední, ale ten zážitek z Nerudovky byl pro mě nejlepší motivací k dalšímu tréninku.
Proč jsou pro mladé handicapované lidi důležité akce, jako Emil Open?
Každý mladý sportovec se chce porovnávat, soutěžit. Je to nejpřirozenější motivace sportovat. A navíc, takováhle mezinárodní soutěž, takhle velká akce se vším tím doprovodným programem přináší mladým sportovcům i důležité zkušenosti od svých vrstevníků z jiných zemí a kultur.
Na Emil Open se můžou představit i handicapovaní, kteří teprve začínají se sportem. Myslíte, že srovnání sil s handicapovanými, kteří se už sportu věnují déle a na jisté úrovni, pro ně může být motivací? Nebo co by je mohlo nejvíc vyhecovat?
Já věřím, že je to určitě motivační. Každý, kdo se chce ve svém oboru zlepšovat, by se měl umět učit od zkušenějších nebo lepších. I já jsem se toho snažil celkou kariéru držet.
Handicapovaní sportovci bývají velkou motivací i pro zdravé. Jaký nejcennější kompliment/pochvalu/ocenění jste v životě dostal? A nemyslíme tím medaile a trofeje…
Největší odměnou pro mě je to, že svým životním a sportovním úspěchem můžu inspirovat. Měl jsem totiž ve svém životě štěstí na lidi okolo. Spousta lidí mi hodně pomáhalo a stále pomáhá. A já teď můžu tu pomoc aspoň trochu vrátit tím, že to co jsme společně dokázali, může dneska někomu jinému dát důležitý impuls či motivaci v době, kdy se něčím trápí, nebo neprožívá úplně nejšťastnější období.
Jak často se potkáváte s tím, že lidé neumí s handicapovanými jednat a co jim radíte?
Nejvíc funguje přirozenost a humor. Mám to vyzkoušené.
Budete v Brně na Emil Open také osobně? Kdy přesně a na co se můžeme na Emil Open těšit?
Určitě budu chtít být u zahájení 7. června od 16 hodin na náměstí Svobody v centru Brna. Rád sleduju, jakou mají sportovci radost ze slavnostních chvil, kde se mísí důležitost okamžiku prvních velkých závodů s očekáváním, jak se jim nakonec bude dařit… A den poté, 8. června také od 16 hodin budu na stejném místě testovat svoji rychlost na kole v rámci akce TOP SPEED s Jirkou Ježkem. Tady si bude moci každý, kdo přijede na kole, poměřit svou rychlost na krátkém úseku 300 m se mnou, nebo třeba se špičkovými dráhaři z Dukly Brno. Chtěli jsme aby doprovodné akce Emil Open byly otevřené pro každého, kdo si bude chtít daný sport vyzkoušet. Takže tímto zvu všechny, kteří rádi jezdí na kole, ať za námi ten den mezi 16h a 17 h zavítají na “Svoboďák”.
Proč by se lidi do Brna měli přijet podívat a povzbudit handicapované sportovce?
Spousta lidí, kteří v minulých ročnících přišli na stadiony fandit mladým handicapovaných sportovcům, mi říkala, že odcházeli domů obohacení o obrovskou energii, která ze závodící mládeže přecházela až do publika. A ti, kteří s sebou vzali i své děti, oceňovali i fakt, že to bylo zajímavé poučení nejen o samotném přístupu k handicapovaným vrstevníkům, ale i o různých překážkách, které život přináší.
Jaký je váš letošní závodní program? Jaké starty absolvujete?
Je to moje poslední sezóna, takže se budu chtít rozloučit s fanoušky na domácích závodech, které mám rád, kde se mi v kariéře dařilo. Samozřejmě, že pojedu i nejdůležitější závody paralympijské cyklistiky, jako jsou světové poháry i Itálii, Belgii a Holandsku. Na přelomu srpna a září mě pak čeká mistrovství světa v Jihoafrické republice.
Konec kariéry jste si nenápadně naplánoval: už pomalu bilancujete nebo ještě ne?
Je to pro mě hodně emotivní, občas se na tréninku přistihnu, že cítím nostalgii, ale už je opravdu čas. Závodím od roku 1994 a od roku 1999 jsem na absolutním světovém vrcholu. Jsem už opravdu hodně unavený. Cyklistika mě stále strašně baví. Ale od těžkého úrazu před třemi lety každý kilometr bolí dvojnásob a navíc je jasné, že se už nikdy nedostanu na původní výkonnost. Dokázal jsem se přesto vrátit do závodů a ještě dva roky navíc přinášet radost svým fanouškům. Teď je ta správná chvíle se rozloučit. Byla to nádherná kariéra a já budu odcházet s krásným pocitem…
Je možné sečíst, kolik kilometrů jste najezdil?
Nevím přesně, kolik kilometrů jsem za kariéru najezdil, ale bude to určitě víc než půl milionu kilometrů. Jen posledních deset let, kdy si vedu záznamy, jsem nešel pod 30.000 km ročně. Troufám si říct, že tolik nikdo z mých soupeřů netrénoval a možná je to i důvod, proč jsem se tak dlouho držel na vrcholu. Ale cestu k úspěchu má každý jinou a ani ve sportu neplatí “čím víc, tím líp”. Každý si musí najít způsob a objem tréninku, který jeho tělu vyhovuje.
Nebojíte se trochu toho momentu, když příští rok vaši kolegové, které léta znáte, začnou s přípravou, budou vám tu a tam posílat nějaké zajímavé informace, pak se postaví na start prvních závodů, ale vy už na něm nebudete? Nebude vám to chybět?
Ne, toho se nebojím. Konec kariéry jsem si zvolil sám, jsem s tím smířený a zároveň se těším na nové výzvy, které mi ta další životní etapa přinese.
Co máte v plánu po skončení sportovní kariéry? Budete se více věnovat právě podobným projektům jako je Emil Open?
Všechno, co dělám, dělám proto, že mě to baví, nebo že v tom vidím nějaký smysl. Veškeré aktivity mimo samotné závodění si chci podržet i nadále, protože chci být stále v kontaktu s lidmi, se kterými se mi dobře spolupracuje. Všechny firmy, které okolo sebe mám, všechny projekty, na kterých se poslední dobou podílím, pro mě znamenají příjemnou spolupráci a já se jim budu chtít věnovat i nadále. Jen u toho už nebudu závodit…
………………………………….
Evropské hry handicapované mládeže, které se uskuteční v Brně od 7. do 11. června, jsou mezinárodním sportovním a společenským setkáním mladých lidí se zdravotním postižením. Očekávaným počtem účastníků, mezinárodním pojetím, rozsahem sportovních aktivit doprovodného a kulturního programu se jedná o ojedinělou akci evropského formátu.
Organizátorem her je Nadační fond Emil, který je známý především díky úspěšnému pořadatelství mezinárodních sportovních událostí. Nadační fond Emil v minulých letech úspěšně pořádal pět ročníků Evropských her handicapované mládeže, kterých se od roku 2009 zúčastnilo přes 2400 účastníků ze 14 států Evropy. V roce 2016 byl pořadatelem Světových her handicapované mládeže / IWAS U23 World Games Prague 2016.
