Letos poprvé si můžete na 11. Evropských hrách handicapované mládeže vyzkoušet i lukostřelbu. Šárka Pultar Musilová se na profesionální úrovni střelbě z luku věnuje již řadu let. V průběhu své sportovní kariéry sesbírala mnoho zkušeností, které nyní uplatní na Emil Open jako ředitelka lukostřelby. Současně se stala i tváří této sportovní disciplíny pro letošní ročník a plní tak mimo jiné i roli ambasadorky.
Mohla byste se nám krátce představit a prozradit nám něco ze svého profesního života?
Jmenuji se Šárka Musilová, je mi 31 let, pocházím z Trutnova, kde také bydlím. Pracuji jako sociální poradce pro seniory a zároveň se na profesionální úrovni věnuji střelbě z luku.
Jaké jsou vaše největší dosavadní sportovní úspěchy?
Ono je toho poměrně hodně. Aktuálně jsem držitelkou světového rekordu na 18 metrů v hale. Umístila jsem se třetí na Českém poháru zdravých sportovců. V kategorii mix týmů jsme vybojovali v Riu de Janieru v roce 2016 bronzovou medaili a před rokem v Tokiu jsme si obhájili dokonce místo druhé. Z Tokia jsem domů přivezla stříbro i z kategorie jednotlivců.
Já jsem ve skutečnosti k lukostřelbě přišla jak slepý k houslím a objevila jsem v sobě talent, o kterém jsem ani nevěděla, že tam je. Věřím, že mnozí na Emil Open objeví ten svůj.
Co vás přivedlo k lukostřelbě? Jaký je váš příběh?
V devatenácti letech se mi přihodil úraz páteře, který vedl až k upoutání na vozíku. Následoval rehabilitační pobyt v centru Paraple v Praze, kde jsem se shodou okolností seznámila s lukostřelcem Davidem Drahonínským. Nabídl mi, abych si střelbu z luku vyzkoušela. Dlouho jsem neváhala a nabídku jsem přijala. Lukostřelba si mě získala. Od té doby střílím a doufám, že se budu nadále jen zlepšovat.
Co vás přivedlo k Emil Open?
Emil Open jsem již dávno v podvědomí měla, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se zrovna já mohla stát ambasadorkou lukostřelby a ředitelkou závodu. Shodou okolností znám Aleše Kisého, který je ambasador atletiky a zároveň bude na letošním 11. ročníku Evropských her handicapované mládeže prezentovat ragby vozíčkářů. Z jeho strany přišel dotaz, jestli bych neměla zájem zkusit zorganizovat závody v lukostřelbě a spojil mě přímo s panem Zbožínkem a panem Kocůrkem. Dohodli jsme se na spolupráci, a tak jsem se stala ředitelkou lukostřelby, kterou si účastníci na Emil Open vyzkouší letos poprvé.
Jak se těšíte na svůj první ročník Emil Open?
Pro mě to bude úžasná zkušenost, vidět řady mladých sportovců se zájmem vyzkoušet si něco nového. Možná se někomu zalíbí právě lukostřelba a probudíme v něm tak touhu věnovat se něčemu novému.
Asi nejvíce se těším, že získám nové zkušenosti v práci s další skupinou lidí. Já jsem již zvyklá pracovat s tělesně postiženými i zdravými, ale ještě nikdy jsem nepracovala s dalšími handicapy. Dokonce jsme vymysleli i speciální disciplínu, kterou zvládnou naprosto všichni a věříme, že se bude všem moc líbit.
Prozradíte nám, o jakou speciální disciplínu se jedná?
K dispozici budou jiné než klasické šípy, takové speciální a místo terčů bude jiný cíl – co to bude? To se nechte překvapit.
Co obnáší přípravy lukostřelecké disciplíny pro Emil Open?
Prvním úkolem v pořadí bylo obstarat vybavení pro lukostřelbu. Podařilo se nám navázat spolupráci například s Obchodní akademií v Jánských Lázních. Dále nás těší kooperace s Archery.cz, od kterých jsme pořídili speciální luky. Mimo to musíme vyškolit dobrovolníky, a to zejména po stránce bezpečnosti na sportovišti. Byť nedostanou účastníci k dispozici žádné nebezpečné šípy, lukostřelba je sama o sobě trochu nebezpečnější sport. Musíme zajistit, aby nejenom samotní sportovci, ale i doprovody a dobrovolníci věděli, na co si dát pozor.
Co byste popřála Emil Open do budoucna?
Popřála bych, aby si na Emil Open našlo cestu co nejvíce sportovců, a to zejména těch, kteří sportují pro radost. Přeji hodně dobrovolníků a organizátorů, aby mohli pomáhat a fungovat co nejdéle. Jsou to skvělí lidé a pro mnohé handicapované dělají víc než dost. A ze všeho nejvíce přeji, aby těch ročníku bylo minimálně ještě sto!
Foto: paralympic.cz
