Jedním z nejznámějších handicapovaných sportovců na celém světě je cyklista Jiří Ježek. Šestkrát vyhrál Paralympijské hry, byl mu umožněn i start na časovce Tour de France. Málokdo o něm ví, že stál i při zrodu akce Emil Open. Je vášnivým propagátorem tohoto podniku, který se v těchto dnech koná v Brně.
Jak vznikl projekt Emil Open?
My jsme jako Nadační fond Emil dlouhodobě podporovali mladé handicapované sportovce, aby se mohli sportu věnovat, aby měli prostředky, prostředí, možnosti. Od nich od samotných vznikla myšlenka, že mají strašně málo závodů. Město Brno přišlo s nabídkou, že by hostilo tento nádherný festival. Tak to vzniklo a postupem času se debatovalo a rozvíjely se snahy, které sporty do toho zařadit. Vznikla tato krásná tradice. Povedl se už první ročník a všichni účastníci byli rádi, že něco takového vzniklo. Handicapovaní sportovci mají většinou soutěže pro dospělé, ale pro mládež v tomto věku do desíti let jen sporadicky. To je pro ně hodně frustrující. A právě Emil Open tyto rozdíly stírá. Není tady tlak na výkony a výsledky, což je taky důležité.
Co je tedy cílem těchto her?
Aby se účastníci vraceli domů šťastní, spokojení, obohaceni o nové zážitky. Není vůbec podstatné, jestli zaběhli stovku za tolik a tolik. Ani se tady nehledají talenti pro budoucí paralympiádu.
K ní je ale ještě daleko, i když tady nejde primárně o výhry, že?
Samozřejmě, vyhrávat chce každý, to je přece podstata sportu, ale v těchto případech jde o to, aby mladí handicapovaní sportovci měli vodítko do dalšího života, našli ve sportu svůj smysl. A někdy třeba postoupit až na Paralympijské hry, i když cesta k nim z Emil Open je hodně daleká a zdlouhavá.
Ale smysluplná…
Přesně tak. Mnohokráte jsem mluvil o tom, jak si strašně vážím všech, kteří se na této akci podílejí. Nejen o sportovcích, pro něž je to sportovní zážitek s možností si zasoutěžit, ale i o pořadatelích a sponzorech. Tato akce vznikla z popudu sportovních oddílů, kterým jsme my jako Nadační fond pomáhali, aby děti mohly trénovat. No jo, ale to sice bylo hezký, ale ty děti pak neměly kde své umění ukázat. Takže ten kruh se neuzavřel, což byla chyba. Proto vznikl Emil Open, trenéři i sportovci si mohli navzájem vyměnit spoustu zážitků, podnětů.
Zažil jste něco podobného ve svém mládí?
Já když jsem byl ve věku dnešních soutěžících, tak tady byl reálný socialismus a o něčem podobném se nám ani nesnilo. V každé věkové kategorii má každý své sny a své cíle a zvláště pro tuhle kategorii je to nejlepší, co mohou zažít. Na platformě paralympijských her se mohou porovnat se zahraniční konkurencí a to je pro ně obrovská motivace.
