Zlatý plavec z loňských paralympijských her v brazilském Riu de Janeiro plavec Arnošt Petráček bude jednou z největších hvězd červnových Evropských her handicapované mládeže v Brně. Sport je nedílnou součástí jeho života a prostřednictvím něj pomáhá dnes dalším lidem k tomu, aby měli plavání a sport rádi.
Jak ovlivnil úspěch v Riu váš život? Ozvali se noví sponzoři, zlepšily se některé věci?
Po návratu z Ria jsem měl několik rozhovorů do novin a časopisů. Měli jsme také možnost natáčet s Českou televizí a díky pořadu se pak ozvali sponzoři. Změnilo se toho tedy hodně a změnilo se to k lepšímu, takže jsme za to všichni rádi.
Určitě máte i letos nabitý program. Kolik závodů tento rok plánujete?
Vrcholem bude určitě mistrovství světa v Mexiku na konci září. Další jsou závody v Berlíně, které jsou v červenci. Příští víkend plánuji cestu na Karlovarský pohár, kde bych půl roku po paralympiádě chtěl zjistit, jak na tom jsem fyzicky i psychicky. Těch závodů je několik. Na konci dubna mám v plánu i závody se zdravými – Velkou cenu Ústí nad Labem. Tři dny poté letíme s trenérem na mistrovství Anglie do Sheffieldu. Nesmím zapomenout ani na soustředění reprezentace, které máme v tomto roce třikrát, plus další individuální soustředění v zahraničí s mým trenérem.
Plánujete startovat ale i na EMIL Open v Brně. Jak se na tento start těšíte a jak je pro vás významná tato akce?
Ano, na Evropských hrách plánuji startovat. Každé závody jsou důležité a EMIL Open, který se uskuteční letos v červnu, považuji za hodně dobré závody. Na tyto hry se budu určitě připravovat jako na ostatní velké akce.
Vaši rodiče jsou důležitou součástí Vašeho sportovního života. Budou s Vámi cestovat na nějaké akce?
Když jsem začínal svou plaveckou kariéru, rodiče cestovali hodně se mnou. Byli na tribuně a pomáhali mi na závodech. Teď už je toho míň. Samozřejmě, byli v Riu, kde si to náramně užili. Uvidíme, jestli se pojedou někam podívat i letos. Asi mají v plánu závody IBM Berlín, kde bude mistrovství Německa, protože se tam sjede světová špička a já ty závody považuji za druhé mistrovství světa.
Jak se dá vaše cestování a závody skloubit se studiem na vysoké škole?
Je to velmi náročně, ale díky vstřícnosti vedení školy se to dá skloubit. Škola, kde studuji, Vysoká škola technická a ekonomická, má dokonce i projekt Bez bariér, který má za cíl pomoct handicapovaným, kteří tu studují. Máme individuální plán, konzultace s vyučujícími, možnost vypůjčit si pomůcky a studijní materiál.
Jak se dokážete odreagovat od problémů každodenního života?
Nejlíp se odreaguji ve vodě – ať už to jsou tréninky, nebo rád dělám i benefici. Je to v Prachaticích, kde plavu s klienty, kteří mají hlavně mentální postižení. Učím je techniku splývání, různé technické věci. Je to pro mě odreagování a odpočinu si tam. Jsou hodně šikovní. Dále dělám rozhodčího na závodech plavců.
Jakou roli dle vás hraje sport v životě člověka? I spousta zdravých lidí se sportu nemá čas, nechce se věnovat. Proč je to tak důležité?
Mám svoje motto: Voda je můj život. Sport mě naučil mnoho věcí nejen ve sportovním životě, ale i v osobním. Sport je pro mě velký dar – díky němu mám spoustu přátel, kteří mně podporují, a bez toho bych asi nedokázal vůbec být.
Co byste doporučil mladým sportovcům, kteří by chtěli také jednou startovat na akcích, jako je mistrovství světa?
Největší motivací je to, že získáte ty přátele a kamarády, kteří vás k tomu kopnou. Díky nim máte chuť zatrénovat si a jezdit po závodech. Je důležité mít kolem sebe partu lidi, kteří vás k tomu táhnou, motivuji a díky nim můžete jít do toho sportu, jak se říká na plné koule. Takže já do sportu jdu vždycky tak na sto dvacet procent.
